Úsporné systémy
Jako firma s dlouholetou zkušeností se Vám navrhneme nejoptimálnější řešení při rekonstrukci nebo stavbě nového domu tak, aby Vaše pohodlí a komfort byl maximální a finanční prostředky za provoz co nejnižší. K tomu Vám poskytujeme základní informace k možným technologiím, které Vám umožní úsporu nákladů spojených s vytápěním obytných nebo komerčních prostorů.
Kondenzační plynové kotle
U klasických kotlů bez kondenzace se teplota spalin pohybuje v rozsahu 120 až 180 °C. Tato energie pak bez užitku uniká komínem.
Kondenzační kotle ji však dokážou zadržet a využít. Tato výhoda Vám ušetří finance i při vyšší ceně takového kotle.
Účinnost kondenzačních kotlů je oproti kotlům bez kondenzace až o 30 % vyšší.
Kondenzace neboli kapalnění je skupenská přeměna, při které se plyn mění na kapalinu a současně se uvolňuje skupenské teplo kondenzační.
Přímo uvnitř kotle dochází ke kondenzaci vlhkosti z vodní páry obsažené ve spalinách. Ta se u klasických plynových kotlů bez využití odvádí do ovzduší a odnáší s sebou až 11 % nevyužité energie. Účelem kondenzační techniky je odebrat tuto energii ochlazením vodní páry ze spalin ve speciálním výměníku a takto získané teplo použít pro ohřev topné vody.
Nejvíce energie se získá při teplotách topné vody nižších, než rosný bod spalin, který se pohybuje u zemního plynu kolem 57 °C.
Při součtu takto získané energie a výhřevnosti zemního plynu je za optimálních podmínek dosažena provozní účinnost až 109 %.
V porovnání s klasickými kotli umožňuje kondenzační technika redukovat spotřebu plynu až o 30 % a mimo jiné snížit i emise škodlivin NOx a CO až o 70 % oproti konvenčním zdrojům tepla. Pro plynové kondenzační kotle je nejvhodnější topný systém s teplotním spádem 45-50/30 °C, s velkou otopnou plochou radiátorů nebo s podlahovým vytápěním, kde lze naplno využít principu kondenzace při jakékoliv venkovní teplotě.
Významného efektu lze dosáhnout rovněž u klasických, dříve instalovaných, topných systémů s radiátory, a to za využití ekvitermní regulace, popř. v kombinaci s optimalizací teploty vytápěného prostoru. Další nespornou výhodou je, že již většina kondenzačních kotlů má spalinové čidlo. Takže při úniku spalin dojde k odstavení kotle z provozu. K zajištění optimální účinnosti kotle, spotřeby plynu a bezpečnosti je nutné
dodržovat pravidelný roční servis.
Tepelná čerpadla
Tepelná čerpadla se řadí mezi alternativní zdroje energie, protože umožňují odnímat teplo z okolního prostředí (vody, vzduchu nebo země), převádět ho na vyšší teplotní hladinu a následně účelně využít pro vytápění nebo přípravu teplé vody.
Prakticky dochází k tomu, že látku (zemi, vodu nebo vzduch) ochladíme o několik málo stupňů, čímž odebereme teplo, a tuto energii využijeme při ohřevu jiné látky jako je voda v bazénu, teplá voda, či voda v topné soustavě, kterou ohřejeme také o několik málo °C, ale na úrovni pro nás přijatelné.
Ochladíme tedy např. půdu na naší zahradě z 10°C na 5°C a tepelné čerpadlo zajistí ohřátí topné vody z 40°C na 45°C. Slunce společně s energií akumulovanou v okolní půdě potom zajistí dohřátí půdy na naší zahradě zpět na 10°C.
Pro přečerpání tepla na vyšší teplotní hladinu, tedy i pro provoz tepelného čerpadla, je třeba dodat určité množství energie. Prakticky to znamená, že tepelné čerpadlo spotřebovává pro pohon kompresoru elektrickou energii. Protože její množství není zanedbatelné, lze tepelné čerpadlo považovat za alternativní zdroj tepla pouze částečně.
Tepelné čerpadlo spotřebovává přibližně jednu třetinu svého výkonu ve formě elektrické energie. Zbývající dvě třetiny tvoří teplo, které je odnímáno z ochlazované látky (vzduchu, země, vody).
Technický princip tepelného čerpadla
Tepelné čerpadlo obsahuje čtyři základní části chladícího okruhu: výparník, kompresor, kondenzátor a expanzní ventil. Teplo odebrané venkovnímu prostředí se ve výparníku předává pracovní látce (kapalnému chladivu) při relativně nízké teplotě. Zahřátím chladiva dojde k jeho odpaření a páry jsou následně stlačeny v kompresoru na vysoký tlak.
Stlačené chladivo je přiváděno do kondenzátoru, kde při kondenzaci předává teplo do topné vody za vyšší teploty než bylo teplo ve výparníku odebráno.
V expanzním ventilu se cyklus uzavírá a dochází ke snížení tlaku chladiva na původní hodnotu ve výparníku.
Solární kolektory
Solární tepelný kolektor je zařízení určené k pohlcení slunečního záření a jeho přeměně na tepelnou energii, která je předávána teplonosné látce, protékající kolektorem.
K vytápění nebo k ohřevu vody sluneční energií samotný solární kolektor nestačí. Aby přenos energie fungoval bez zbytečných ztrát, je třeba použít ucelený solární systém.
Jeho hlavními prvky jsou jeden či více solárních kolektorů, zásobník, tepelný výměník (většinou zabudován v kotli, který ohřívá vodu při nedostatku slunečního svitu), oběhové čerpadlo, expanzní nádoba, potrubí a regulační prvky. Často je využívána kombinace s jinými zdroji energie, jako jsou plynové kotle či tepelná čerpadla.
Zvláště u kombinovaných systémů je pro správné fungování bez zbytečných ztrát nezbytná kompatibilita jednotlivých prvků.
Návratnost investice do solárních kolektorů závisí na vícero faktorech, zejména pak na klimatických podmínkách a plnohodnotnému využívání systému.
Již instalace dvou slunečních kolektorů může pokrýt náklady na ohřev užitkové vody až ze 70 procent. Návratnost investice se tak může přiblížit hodnotě 6-8 let, navíc budete citelně méně zatěžovat životní prostředí. Životnost kolektorů se počítá na cca 20–30 let. Celková účinnost a životnost je různá, vzhledem k široké škále výrobců.